UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
TRENT REZNOR & ATTICUS ROSS - The Vietnam War Original Score
Když jsem před nedávnem hledal dokumentární filmy o válce ve Vietnamu, našel jsem jeden seriál, který dle referencí překonává všechny ostatní. Už u prvního dílu z deseti jsem si všiml hudby. Rukopis některých fragmentů mi byl povědomý. Až tehdy jsem zjistil, že za ním nestojí nikdo jiný, než Trent Reznor z NINE INCH NAILS a Atticus Ross. Od té doby jsem si tento zneklidňující válečný soundtrack proháněl ušima snad každý den, což se mi asi ještě nikdy se soundtrackem k dokumentárnímu seriálu nestalo.
Pokud jde o Rosse, ten s Trentem Raznorem rozhodně nespolupracuje poprvé.
David Fincher dal ty dva dohromady už u několika svých filmů. Za všechny jmenujme „The Social Network“ nebo „The Girl with the Dragon Tattoo“ a zdaleka nejen to. Za poslední dva roky jsou spolu podepsáni pod šest dalších projektů. Sám Ross fungoval jako producent a programátor pro NINE INCH NAILS od roku 2006 a před dvěma lety se stal jejich oficiálním členem. Má za sebou i produkce pro kapely jako KORN nebo spolupráci s BAD RELIGION nebo PINK.
Vraťme se ale k vietnamskému soundtracku. Většinou se používají ambientní plochy, do kterých je vkládán nervózní klavír a nenápadné rytmizující spodky. Barva zvuků se přitom stále mění a kroutí, nabírají disharmonické tvary, špiní se od noisu i industriálu. Málokdy tu vyhřezne silný melodický motiv, ale to, jak zvuk tvoří atmosféru, je dechberoucí. Hudba je svým způsobem meditativní, vyklidněná a znejisťující současně. Hraje si často s mrazivostí a chladem. Místy skučí jako meluzína, která pozvolna přechází do zvuku, který se snaží napodobit ječící sirény. Jindy připomíná instrumentální verzi NINE INCH NAILS, kteří se rozhodli hrát postrock, ale neví, kudy do toho.
Jen málokdy se kompozice pouštějí do agresivnějších výpadů a nekompromisního tempa, jako je tomu například u „Justified Response“. Ovšem i takové ojedinělé momenty tu jsou. Pokud si odmyslím dokument, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je tento soubor zvukových nálad parádním dobarvením nastupujícího podzimu.
Diskuse: zatím žádná - buďte první
Skvělý dokumentární seriál a ještě lepší soundtrack.
Skladby
1. Less Likely
2. Four Enclosed Walls
3. The Forever Rain
4. Remnants
5. Other Ways To Get To The Same Place
6. Torn Polaroid
7. Before Dawn
8. What Comes Back
9. Justified Response
10. Counting Ticks
11. A World Away
12. The Right Things
13. Passing The Point
14. Strangers In Lockstep
15. Before And After Faith
16. The Same Dream
17. Haunted
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Počet čtenářských hodnocení: 1
VLOŽIT HODNOCENÍ
ICE WAR - Feel The Steel
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
HECATONCHEIR - Nightmare Utopia
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
VLČÍ MUŽ
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
DRŤ - Drôtenky
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
L'ITCH - A Numbers Game
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.